Vážení, tento příběh mi vyprávěl kolega v práci a týká se jeho veselých let kolejního života na vysoké škole. Jednou v pozdní večer se skupina studentů poněkud uklidňovala z předešlé pařby tím, že si jednotliví její členové začali vypravovat hrůzostrašné příběhy. Atmosféra postupně houstla a někteří se již dožadovali přestávky ve vyprávění, ne tak ale jedna skeptická studentka, která se nad projevy strachu jen povýšeně usmívala. „Ne, to není možné, to je jen náhoda, shoda okolností, výmysl, zdání atd...!“ To byly její nejčastější závěry. Můj kamarád byl tím už poněkud iritován a tak nakonec navrhl, aby se pokusili získat důkaz, že existuje i skrytý svět. Vedla jej spíše touha pořádně vyděsit holky na pokoji, ale co se stalo pak, vyděsilo všechny bez rozdílu. Kamarád zvolal dramatickým hlasem: „Jsi-li tady duchu, dej nám znamení...!“. V tom okamžiku praskla žárovka a pokoj se za jekotu všech přítomných ponořil do tmy. Když se po hodné chvíli odvážili první hrdinové zpět do pokoje, aby zkontrolovali žárovku, zjistili, že byla přepálená. Zajímavé na celé věci bylo to, že ji správce koleje vyměňoval právě ten den ráno